Zimní zahrada představuje komplikovanou stavbu. Pokud ji toužíme využívat za každého ročního období, je nutné ji vybavit odpovídajícími doplňky. Jak na to? Postupně vám představíme složitosti s jednotlivými komponenty. Dnes nás čeká alchymie ohledně správné cirkulace vzduchu.
Konstrukce zimní zahrady je maximálně odolná vůči vnějším nepříznivým vlivům. Silný déšť nebo krupobití exteriér nepoškodí. Je tu však ještě jedna důležitá část, a tou je interiér. Pokud chceme zajistit optimální funkci celé stavby, je nutné myslet na správnou cirkulaci vzduchu.
Volbou odpovídajícího větrání snižujeme vzdušnou vlhkost i teplotu. Tímto zabraňujeme především rosení stěn i vzniku nežádoucích plísní. Při úvaze, který typ je pro nás ideální, vycházíme z orientace zimní zahrady, podílu zasklených ploch a sklonu střechy.
Základním typem je přirozené větrání. To funguje na principu rozdílné hmotnosti studeného a teplého vzduchu uvnitř zimní zahrady. V tomto směru se nám nabízí varianta prostřednictvím lamelových oken, posuvných větráků nebo větracích mřížek. Křížové větrání zajistí optimální výměnu, ovšem hrozí nebezpečí průvanu.
Při této variantě mohou být okna napojeny na senzory, které následně ovládají větrání zcela automaticky. Jedná o tzv. chytré řešení. Čidla mohou reagovat i na sebemenší podněty a k nim zcela přizpůsobit vnitřní klima, a to dle přesných parametrů.
