Zimní zahrada je dnes synonymem komfortu, pohodlí a tepla domova. Ne vždy to s nimi však vypadalo růžově, velké popularitě se začaly těšit až před několika lety.
Zimní zahrady se začaly stavět od poloviny 17. století a byly snem každého, kdo miluje přírodu, rostliny a exotické plodiny. K opravdovému vzestupu došlo přibližně o sto let později. Důvodem byl růst vzdělanosti a s ním spojený zájem o botaniku. V té době nacházejí své uplatnění především na zámcích a sídlech šlechty.
Největšího rozmachu se skleněné zahrady dočkaly v devatenáctém století. V roce 1842 byla otevřena první zimní zahrada v londýnském Regent´s parku a sloužila hned k několika účelům. Pořádaly se v ní večírky, výstavy květin, nebo společenská shromáždění. V českém prostředí stojí za zmínku stavby na zámcích v Teplicích, Lednici či Raduni, které se dochovaly dodnes.
Počátek nového století se nesl ve znamení úpadku. Náročná údržba a vysoké náklady na údržbu téměř přerušily jejich výstavbu až do 80. let, kdy jejich popularita začala opět stoupat. Dnes tak nejsou pouze zálibou nadšených botaniků, postupně se začínají využívat jako užitná a odpočinková plocha doma.
Z toho důvodu se začaly stavět tzv. celoroční zimní zahrady. Díky technologickým pokroků jako klimatizace, různé druhy vytápění a dokonale izolačním materiálu jsou populární obytné zimní zahrady, které fungují doslova za každého počasí.
