Skleník vám umožní zahradničit po celý rok. Výběr jeho parametrů tak není na místě podcenit. Od vašich pěstitelských plánů se odvíjí použité materiály, velikost a umístění. Péče, kterou mu věnujete, se vám vrátí v kvalitě sklizených potravin a vzhledu rostlin.
A co nejčastěji naleznete ve skleníku? Většinou se jedná o zeleninu, květiny, tropické rostliny, orchideje a sukulenty. V chladných měsících slouží k přezimování náchylnější flóry. Jeho funkčnost přichází na řadu, když otevřená zahrada nestačí. Jak si vytvořit ideální prostředí pro vaše botanické choutky?
Délka 2,5 metru a výška 2 metry. Tyto parametry se nejčastěji skloňují jako absolutní minimum. Musí zde být dostatek prostoru pro vás i všechny plodiny. Výsledné rozměry se odvíjejí od našich možností. Každá zahrada má své limity a vždy nelze postavit skleník dle představ.
Pokud patříme mezi šťastlivce, které neomezuje prostor ani finanční možnosti, vždy si musíme ujasnit, co od skleníků očekáváme. Chystáme se zásobit celou rodinu čerstvou zeleninou? Toužíme po vlastní vinné révě? Budeme pěstovat vertikálně nebo plošně? Odpovědi na tyto otázky napoví také o tvaru stavby.
Obdélníkový půdorys, svislé stěny a sedlová střecha. Klasický tvar nabízí dokonalé využití vnitřního prostoru. Na strany se následně dají umístit regály a místo pro pěstování ještě zvětšit.
Skleník vždy musí stát na slunci. Zatímco v letních měsících lze interiér zastínit pomocí žaluzií, přirozené světlo nenahradíte. Je dobré podélnou osu orientovat severojižním směrem. Okolo se nesmí nacházet, co by ohrožovalo konstrukci. Jedná se především o stromy, ze kterých může padat ovoce.
Vhodné je také myslet na připojení elektřiny a vody. Proto by se měl nacházet v dostatečné blízkosti od domu, případně k němu být přikotvený. Tato varianta dodá skleníku další pozitiva. Bude chráněn před větrem a zeď obydlí poslouží jako výborný tepelný izolant.
Ke stavbě se dá přistupovat několika způsoby. Lehké typy skleníků stačí přikotvit do země pomocí několika kotev, které jsou součástí dodávky. Jedná se o snadný a rychlý systém, ovšem vždy musíme dát velký pozor na odolnost vůči větru.
V ostatních případech se budují základy. Podezdívku umístíme do nezámrzné hloubky. Výška samotného základu se odvíjí od typu skleníku a měla by být uvedena od výrobce. Podloží se betonuje případně zakryje geotextílií. Cílem je vnitřek ochránit před hlodavci.
Přírodní nebo pevná podlaha? Každá varianta má své výhody a nevýhody. Pokud uvnitř zanecháme původní zeminu, ušetříme značnou část výdajů. Problémy mohou nastat s udržením dobré kvality půdy. Po nějakém čase je nutné ji vyměnit za novou.
Při volbě pevné podlahy rostliny pěstujeme v květináčích či pytlích se zeminou. Vždy tak máme k dispozici čerstvou hlínu. Každou plodinu lze následně přesouvat z místa na místo, a to na základě dopadu slunečních paprsků. Nejčastější variantou je kombinace obojího, kdy se uprostřed vybuduje menší chodníček. Jedná se o praktické řešení, které může šetřit naše záda.
A jak uspořádat interiér skleníku? Umístění záhonů, regálů a poliček závisí na našich preferencích a skladbě flóry. Důležitou součástí jsou odvětrávací prvky. Konstrukce by měla disponovat dostatkem výklopných oken. Ty je dobré doplnit o termostaty. V dnešní době je již standardem využití automatického otevírání dle vhodné teploty.
V červnu a červenci je dobré mít v záloze několik stínících prvků. Mnoho přímého slunce škodí. Ideální jsou rohože z rákosu. Boční stěny ze skla je možné zakrýt bílou barvou.
